AI úprava fotek: jak z průměrného snímku udělat skvělý

Co je AI úprava fotografií a jak funguje

Umělá inteligence pronikla do mnoha oblastí našeho každodenního života a fotografická editace není žádnou výjimkou. V posledních letech se AI úprava fotografií stala fenoménem, který zásadně mění způsob, jakým pracujeme se snímky – ať už jde o profesionální fotografy, nadšené amatéry nebo běžné uživatele smartphonů. Ale co přesně za tímto pojmem stojí a jakým způsobem celý proces funguje?

Základem je takzvaná strojová inteligence, která se učí z obrovského množství dat. Konkrétně se jedná o neuronové sítě, které byly natrénovány na milionech, někdy i miliardách fotografií. Tyto sítě si postupně osvojily, jak vypadá kvalitní snímek, jak správně vyvážit světlo, jak zachovat přirozené barvy pleti nebo jak doostřit rozmazaný motiv bez ztráty detailů. Celý tréninkový proces trvá týdny až měsíce na výkonných serverech, ale výsledkem je algoritmus, který dokáže provést složité úpravy během zlomku sekundy.

Když nahrajete fotografii do aplikace využívající umělou inteligenci pro úpravu fotografií, systém nejprve snímek analyzuje. Identifikuje, co se na fotografii nachází – rozpozná obličeje, krajinu, architekturu, zvířata nebo jídlo. Na základě tohoto rozpoznání pak aplikuje specifické úpravy přizpůsobené danému typu obsahu. Portrét bude zpracován jinak než krajina, noční snímek jinak než záběr pořízený za jasného dne.

Jednou z nejpopulárnějších funkcí je automatické vylepšení expozice a barev. Algoritmy dokáží rozpoznat přeexponované nebo podexponované části snímku a inteligentně je opravit, aniž by přitom poškodily zbytek fotografie. Tradiční nástroje jako Photoshop nebo Lightroom to samozřejmě také umí, ale vyžadují manuální nastavení od uživatele. AI to zvládne sama, bez jakéhokoliv zásahu.

Dalším fascinujícím aspektem je takzvaná segmentace obrazu. Umělá inteligence dokáže přesně oddělit popředí od pozadí a pracovat s každou částí fotografie samostatně. Díky tomu je možné například rozmazat pozadí portrétu s přesností, která dříve vyžadovala hodiny práce v grafickém editoru. Nebo naopak vyměnit oblohu za dramatičtější verzi, přičemž přechod mezi původním snímkem a novou oblohou vypadá zcela přirozeně.

Superrozlišení je další technologie, která stojí za zmínku. Pomocí AI je možné zvětšit fotografii bez ztráty kvality – algoritmus doplní chybějící pixely na základě toho, co se naučil z tisíců podobných snímků. Výsledek je překvapivě věrný originálu a v mnoha případech vypadá lépe než fotografie pořízená přímo ve vyšším rozlišení.

Nesmíme zapomenout ani na odstraňování nežádoucích objektů. Dříve bylo vymazání turisty z fotografie historické památky záležitostí hodnou zkušeného retušéra. Dnes to zvládne AI během několika sekund – analyzuje okolní textury a barvy a chybějící místo doplní tak přesvědčivě, že je téměř nemožné poznat, že tam vůbec něco bylo.

Celý princip tedy stojí na kombinaci hlubokého učení, neuronových sítí a obrovského množství trénovacích dat. Čím více fotografií algoritmus zpracuje, tím přesnější a přirozenější výsledky dokáže produkovat. A protože se tyto systémy neustále vyvíjejí a učí, jejich schopnosti se každým měsícem zlepšují. To, co bylo ještě před třemi lety považováno za technologický zázrak, je dnes běžnou součástí každého moderního fotoaparátu nebo mobilní aplikace.

Hlavní výhody oproti tradičním editačním nástrojům

Tradiční editační nástroje jako Photoshop nebo Lightroom jsou bezpochyby výkonné programy, které fotografům slouží již desítky let. Jenže práce s nimi vyžaduje roky praxe, hluboké znalosti a především obrovské množství času. Právě tady nastupuje ai úprava fotek jako zásadní průlom v celém odvětví fotografické postprodukce. Rozdíl mezi oběma přístupy není jen technický — je to rozdíl ve filozofii celého procesu.

Když sedíte hodiny u počítače a ručně upravujete každý parametr expozice, kontrastu nebo barevné teploty, spotřebováváte energii, kterou byste mohli věnovat samotnému fotografování nebo jiné kreativní práci. Umělá inteligence pro úpravu fotografií tento proces dramaticky zkracuje, a to bez výrazného kompromisu v kvalitě výsledku. Algoritmy trénované na milionech snímků dokáží rozpoznat obsah fotografie, pochopit její kontext a aplikovat odpovídající úpravy během několika sekund. To, co zkušenému retušérovi zabere hodinu, zvládne AI za zlomek minuty.

Další obrovskou výhodou je dostupnost pro běžné uživatele. Tradiční software předpokládá, že uživatel rozumí pojmům jako křivky, vrstvy, masky nebo barevné prostory. Pro naprostou většinu lidí jsou tyto termíny španělskou vesnicí. AI úprava fotek odstraňuje tuto bariéru vstupu a umožňuje komukoliv dosáhnout profesionálně vypadajících výsledků bez jakéhokoliv předchozího vzdělání v oblasti grafiky nebo fotografie. Babička, která chce upravit fotku z rodinného výletu, má najednou k dispozici stejně silné nástroje jako profesionální fotograf.

Konzistentnost výsledků je dalším aspektem, kde ai úprava fotek jednoznačně vítězí nad manuálním přístupem. Lidský editor může mít dobrý den i špatný den, jeho vnímání barev se může lišit v závislosti na osvětlení místnosti nebo únavě. Umělá inteligence pracuje vždy stejně, bez emocí a bez výkyvů. Pro fotografy, kteří potřebují zpracovat stovky nebo tisíce snímků z jedné události — například ze svatby nebo sportovního turnaje — je tato konzistentnost naprosto klíčová.

Nesmíme zapomenout ani na inteligentní rozpoznávání objektů a scén. Zatímco tradiční nástroj neví, jestli upravuje portrét, krajinu nebo makrofotografii, umělá inteligence pro úpravu fotografií dokáže obsah snímku analyzovat a přizpůsobit úpravy přesně tomu, co na fotce vidí. Pokud detekuje lidskou tvář, automaticky zjemní pleť, zvýrazní oči a upraví osvětlení tak, aby portrét vypadal přirozeně a lichotivě. Pokud rozpozná noční scénu, ví, jak správně redukovat šum a přitom zachovat atmosféru snímku.

Ekonomická stránka věci také hraje roli. Profesionální licence pro pokročilý editační software může stát tisíce korun ročně, přičemž plné využití všech funkcí vyžaduje ještě investici do vzdělávání. Nástroje postavené na umělé inteligenci jsou zpravidla cenově dostupnější a jejich ovládání zvládnete bez jakýchkoliv kurzů. Poměr ceny a výkonu je tedy výrazně příznivější, zejména pro příležitostné fotografy nebo malé podnikatele, kteří potřebují kvalitní vizuální obsah pro sociální sítě nebo webové stránky.

Rychlost zpracování dávkových úprav je možná tím nejpraktičtějším benefitem, který ai úprava fotek přináší do každodenní praxe. Nahrajete stovku fotek, nastavíte základní parametry a AI se postará o zbytek. Každý snímek dostane individuální péči přizpůsobenou jeho konkrétním vlastnostem, nikoliv jen slepě aplikovaný filtr. To je zásadní rozdíl oproti tradičním akcím a skriptům, které aplikují identické úpravy bez ohledu na obsah nebo světelné podmínky jednotlivých fotografií.

Nejpopulárnější aplikace a software pro AI úpravy

V dnešní době existuje celá řada nástrojů, které umožňují pracovat s fotografiemi způsoby, o nichž jsme před deseti lety ani nesněli. Trh s aplikacemi a softwarem pro AI úpravu fotek roste závratným tempem a každý měsíc přibývají nové možnosti, které dokážou oslovit jak profesionální fotografy, tak úplné začátečníky.

Jedním z nejznámějších nástrojů, který si získal srdce milionů uživatelů po celém světě, je Adobe Lightroom doplněný o funkce umělé inteligence. Tento software byl dlouhá léta synonymem pro profesionální zpracování fotografií a s příchodem AI se jeho možnosti rozrostly do nevídaných rozměrů. Funkce jako Denoise, která dokáže z přeexponovaných nebo tmavých snímků vytáhnout detaily pomocí neuronových sítí, nebo automatické maskování objektů a pozadí, změnily způsob, jakým fotografové přistupují k postprodukci. Lightroom navíc nabízí cloudové propojení, takže úpravy provedené na počítači se okamžitě synchronizují s mobilním telefonem.

Dalším hráčem, který si zaslouží pozornost, je Luminar Neo od společnosti Skylum. Tento software byl od samého začátku stavěn s důrazem na umělou inteligenci a nabízí funkce, které v jiných programech hledáte marně. Například nástroj pro výměnu oblohy funguje doslova na jedno kliknutí — AI rozpozná hranice mezi oblohou a krajinou, přizpůsobí světlo a odlesky tak, aby nové nebe vypadalo přirozeně. Podobně funguje i nástroj pro retuš portrétu, který automaticky zjemní pleť, upraví osvětlení tváře nebo dokonce změní strukturu vlasů.

Nesmíme zapomenout ani na Topaz Labs, jehož produkty jako Topaz Photo AI nebo Topaz Gigapixel AI patří mezi absolutní špičku v oblasti zvětšování a ostření fotografií. Gigapixel AI dokáže zvětšit fotografii až osminásobně bez viditelné ztráty kvality, což je výsledek, který by byl ještě před pár lety považován za technicky nemožný. Tyto nástroje jsou oblíbené zejména u fotografů, kteří pracují s archivními snímky nebo potřebují zvětšit detaily pro velkoformátový tisk.

Pro uživatele mobilních telefonů se stal naprosto nepostradatelným nástrojem Snapseed od Googlu. Ačkoliv se jedná o bezplatnou aplikaci, její možnosti jsou překvapivě rozsáhlé. Funkce Healing dokáže z fotografie odstranit nežádoucí objekty tak přirozeně, že si ani nevšimnete, že tam něco bylo. Podobně pracuje i Portrait Face Pose, která pomocí AI dokáže mírně pootočit hlavu na portrétu do přirozenější polohy.

Velkou popularitu si v poslední době získal také Canva, který původně sloužil jako nástroj pro grafický design, ale postupně se proměnil v komplexní platformu s výkonnými AI funkcemi pro úpravu fotografií. Magic Eraser, Magic Edit nebo funkce pro rozšíření fotografií pomocí generativní AI jsou jen špičkou ledovce toho, co tato platforma nabízí. Canva je navíc dostupná přímo v prohlížeči, takže nepotřebujete nic instalovat.

Pro ty, kteří hledají rychlé a intuitivní řešení přímo v telefonu, je skvělou volbou aplikace Facetune, která se specializuje na úpravu portrétů. Pomocí AI dokáže tato aplikace automaticky detekovat rysy obličeje a nabídnout cílené úpravy — od vyhlazení pleti přes zesvětlení zubů až po změnu barvy očí. Podobně pracuje i aplikace YouCam Perfect, která je oblíbená zejména v asijských zemích a nabízí celou řadu filtrů a efektů postavených na rozpoznávání obličeje.

Profesionálové v oblasti retušování a digitálního umění se velmi často obracejí k Photoshopu, který v posledních verzích přidal řadu výkonných AI nástrojů pod hlavičkou Adobe Sensei. Generativní výplň, která dokáže na základě textového popisu doplnit chybějící části fotografie, nebo funkce pro automatické odstranění pozadí patří mezi nejpoužívanější novinky. Adobe Firefly, generativní AI model integrovaný přímo do Photoshopu, pak otevírá zcela nové kreativní možnosti, které dříve vyžadovaly hodiny pečlivé ruční práce.

Zajímavou alternativou pro uživatele, kteří nechtějí platit předplatné, je GIMP doplněný o různé AI pluginy, nebo online nástroje jako Remove.bg pro odstranění pozadí či Cleanup.pictures pro mazání objektů. Tyto bezplatné nástroje sice nenabídnou takovou hloubku funkcí jako placené alternativy, ale pro základní AI úpravu fotografií jsou více než dostačující. Svět umělé inteligence v oblasti fotografické postprodukce se neustále vyvíjí a je jen otázkou času, kdy se tyto technologie stanou naprosto samozřejmou součástí každodenní práce s obrazem.

Automatické vylepšení expozice, barev a ostrosti

Moderní technologie umělé inteligence přinesly do světa fotografické postprodukce revoluci, která ještě před deseti lety působila jako vzdálená budoucnost. Dnes je realitou, že algoritmy strojového učení dokáží analyzovat snímek během zlomku sekundy a automaticky opravit jeho nejzásadnější nedostatky – od špatné expozice přes nevyvážené barvy až po nedostatečnou ostrost. Výsledky, které dříve vyžadovaly hodiny práce zkušeného retušéra, jsou nyní dostupné každému, kdo si nainstaluje příslušnou aplikaci.

Základem celého procesu je schopnost AI rozpoznat obsah fotografie a na základě toho rozhodnout, jaké úpravy jsou potřeba. Systém nejprve identifikuje, co je na snímku zachyceno – zda se jedná o portrét, krajinu, architekturu nebo například noční fotografii – a teprve poté přistoupí k samotným korekcím. Tento přístup je zásadní, protože ideální expozice pro portrét se výrazně liší od ideální expozice pro západ slunce nebo pro interiérový snímek.

Při automatickém vylepšení expozice AI analyzuje histogram snímku a detekuje přeexponované nebo podexponované oblasti. Pokud je fotografie příliš tmavá, algoritmus inteligentně zesvětlí stíny, aniž by přitom zničil detaily ve světlech. Naopak u přeexponovaných snímků dokáže obnovit informace v přepálených partiích, které by lidskému oku připadaly jako ztracené. Tato schopnost pracovat s daty ukrytými v RAW souboru nebo dokonce v JPEGu je jedním z největších přínosů AI úpravy fotek.

Co se týče barevných korekcí, umělá inteligence pro úpravu fotografií pracuje s komplexními modely lidského vnímání barev. Nejen že opraví nevyvážení bílé, ale dokáže také jemně doladit sytost jednotlivých barevných kanálů tak, aby výsledek působil přirozeně a příjemně. Pleti na portrétních fotografiích jsou vykresleny s přirozeným tónem, obloha dostane správnou modrou barvu a zeleň v přírodě vypadá živě, ale ne uměle. Tato rovnováha je přitom nesmírně obtížná – příliš agresivní zásah do barev způsobí, že fotografie vypadá přepracovaně a nepřirozeně.

Ostrost je dalším klíčovým parametrem, kde AI dosahuje pozoruhodných výsledků. Tradiční metody doostřování jako unsharp mask nebo high-pass filter pracovaly plošně a nezřídka způsobovaly nežádoucí artefakty na hranách nebo zesilování šumu v tmavých partiích. Moderní AI algoritmy naproti tomu rozlišují mezi různými typy detailů v obraze. Vědí, že vlasy na portrétu potřebují jiný přístup než textury kůže, a že ostrost architektonických detailů by měla být zdůrazněna jinak než ostrost listí na stromech.

Zvláštní kapitolou je pak práce s rozmazanými fotografiemi. Nejnovější modely umělé inteligence dokáží do jisté míry rekonstruovat pohybem nebo rozostřením znehodnocené snímky, a to způsobem, který byl ještě nedávno možný jen ve vědeckofantastických filmech. Samozřejmě existují fyzikální limity toho, co lze zachránit, ale výsledky jsou i tak ohromující.

Důležité je také zmínit, že kvalitní AI úprava fotek nepracuje s každým parametrem izolovaně, ale bere v úvahu vzájemné vztahy mezi expozicí, barvami a ostrostí. Zvýšení jasu totiž automaticky ovlivňuje vnímání barevné sytosti, a doostření zase může odhalit nedostatky v expozici, které by jinak zůstaly skryty. Právě tato schopnost holistického přístupu k úpravě fotografie odlišuje moderní AI nástroje od starších automatických korekcí, které pracovaly s každým parametrem zvlášť a výsledky byly často nevyvážené.

Pro běžného uživatele to znamená jednu zásadní věc: fotografie, které by dříve skončily v koši jako technicky nevydařené, mají dnes díky AI reálnou šanci na záchranu. Ať už jde o podexponovaný snímek z večírku, přesvětlenou fotografii z dovolené nebo rozmazaný záběr pohybující se osoby, umělá inteligence nabízí nástroje, které dokáží z průměrného snímku udělat fotku hodnou sdílení nebo dokonce tisku.

Odstranění nežádoucích objektů pomocí umělé inteligence

Každý fotograf, ať už amatér nebo profesionál, se dříve či později setká se situací, kdy výsledný snímek kazí nějaký nežádoucí prvek. Může to být kolemjdoucí, který vstoupil do záběru v tu nejméně vhodnou chvíli, elektrické vedení táhnoucí se přes jinak dokonalou krajinu, odpadkový koš v rohu romantické fotografie nebo třeba nepříjemný odraz ve skle výlohy. Dříve bylo odstranění takových objektů záležitostí dlouhých hodin strávených v programu Photoshop, kde musel zkušený retušér pracně rekonstruovat pozadí pixel po pixelu. Dnes je situace zásadně jiná a umělá inteligence pro úpravu fotografií zcela změnila pravidla hry.

Moderní nástroje využívající strojové učení dokáží analyzovat fotografii jako celek, pochopit kontext scény a na základě toho inteligentně doplnit chybějící části obrazu. Nejde přitom o jednoduchý copy-paste z okolního prostředí, jak to fungovalo u starších metod klonování. Algoritmy hlubokého učení jsou trénovány na milionech fotografií a naučily se rozumět tomu, jak vypadá přirozené prostředí, jak funguje perspektiva, jak se chová světlo a stín. Díky tomu jsou schopny generovat věrohodné výplně i v situacích, kde by tradiční metody selhaly.

Vezměme si například fotografii historického náměstí plného turistů. Ještě před několika lety bylo prakticky nemožné takovýto snímek zachránit bez toho, aniž by výsledek vypadal uměle. Dnes stačí v aplikaci využívající ai úpravu fotek jednoduše označit nežádoucí osoby a algoritmus sám rekonstruuje dlažbu, fasády budov i okolní prostředí tak přesvědčivě, že výsledek je k nerozeznání od originální scény bez rušivých elementů. Tato technologie se přitom neustále zdokonaluje a výsledky jsou čím dál tím přesnější.

Mezi nejpopulárnější nástroje v této oblasti patří Adobe Firefly integrovaný do Photoshopu, který přinesl funkci generativního vyplňování. Uživatel jednoduše označí oblast, kterou chce odstranit, a umělá inteligence sama navrhne, čím ji nahradit, přičemž bere v úvahu celkový kontext fotografie. Podobně funguje i nástroj v aplikaci Snapseed od Googlu nebo funkce Magic Eraser dostupná na zařízeních Google Pixel. Vývojáři z celého světa přitom závodí v tom, kdo přinese přesnější, rychlejší a intuitivnější řešení.

Zajímavé je sledovat, jak tato technologie demokratizovala fotografii jako takovou. Dříve bylo dokonalé retušování výsadou profesionálů s léty zkušeností a drahým softwarem, dnes zvládne podobný výsledek dosáhnout prakticky každý s chytrým telefonem. To samozřejmě přináší i otázky týkající se autenticity fotografií, zejména v oblasti fotožurnalistiky, kde je věrné zachycení reality naprosto klíčové.

Při práci s těmito nástroji je důležité pochopit jejich silné stránky i omezení. Nejlepších výsledků dosahují AI algoritmy při odstraňování objektů na jednoduchém nebo opakujícím se pozadí – travnatá plocha, obloha, písečná pláž nebo kamenná zeď jsou pro ně relativně snadným úkolem. Složitější situace nastává tehdy, když se za odstraňovaným objektem nachází jiný složitý prvek, například architektonický detail nebo lidská postava. V takových případech může výsledek vyžadovat dodatečné ruční úpravy.

Technologie se ale nezastavuje a výzkumníci neustále pracují na překonávání těchto limitů. Nejnovější generace modelů dokáže pracovat i s velmi složitými scénami a výsledky jsou stále přesvědčivější. Kombinace výkonných grafických procesorů a stále sofistikovanějších neuronových sítí posouvá hranice toho, co je možné, prakticky každým měsícem. Pro fotografy to znamená jednu jednoduchou věc – více svobody při tvorbě a méně času stráveného zdlouhavou retuší.

AI portrétní retuše a vyhlazení pleti

Moderní technologie umělé inteligence naprosto změnily způsob, jakým přistupujeme k úpravě fotografií, a oblast portrétní retuše je toho nejlepším důkazem. Ještě před několika lety bylo vyhlazení pleti, odstranění nedokonalostí nebo úprava rysů obličeje záležitostí zkušených fotografů a retušérů, kteří trávili hodiny nad každým snímkem v profesionálních programech. Dnes to zvládne prakticky kdokoliv během několika sekund, a výsledky jsou mnohdy naprosto ohromující.

Srovnání AI nástrojů pro úpravu fotografií

Nástroj	Vývojář	Cena (měsíčně)	Automatické retušování	Odstranění pozadí	Zvýšení rozlišení (AI Upscaling)	Úprava obličeje	Dostupnost	Hodnocení uživatelů
Adobe Lightroom AI	Adobe	od 329 Kč	✅ Ano	✅ Ano	✅ Ano	✅ Ano	Web, Windows, macOS, iOS, Android	4,7 / 5
Luminar Neo	Skylum	od 399 Kč	✅ Ano	✅ Ano	✅ Ano	✅ Ano	Windows, macOS	4,5 / 5
Canva AI (Magic Edit)	Canva	zdarma / od 329 Kč	✅ Ano	✅ Ano	❌ Ne	✅ Ano	Web, iOS, Android	4,4 / 5
Remini	Bending Spoons	od 179 Kč	✅ Ano	❌ Ne	✅ Ano	✅ Ano	iOS, Android	4,3 / 5
Topaz Photo AI	Topaz Labs	od 499 Kč	✅ Ano	❌ Ne	✅ Ano	❌ Ne	Windows, macOS	4,6 / 5
Fotor AI	Everimaging	zdarma / od 199 Kč	✅ Ano	✅ Ano	✅ Ano	✅ Ano	Web, Windows, iOS, Android	4,2 / 5
Google Photos AI	Google	zdarma / od 64 Kč	✅ Ano	✅ Ano	✅ Ano	✅ Ano	Web, iOS, Android	4,5 / 5

AI úprava fotek v oblasti portrétní retuše funguje na principu hlubokého učení, kdy algoritmy byly natrénovány na milionech fotografií lidských tváří. Systém tak dokonale rozumí struktuře obličeje, ví, kde se nacházejí póry, vrásky, pigmentové skvrny nebo drobné nedokonalosti, a dokáže s nimi pracovat velmi přirozeným způsobem. To je zásadní rozdíl oproti starším metodám, které jednoduše rozmazávaly texturu pleti a výsledek vypadal nepřirozeně jako plastová panenka.

Dnešní nástroje využívající umělou inteligenci pro úpravu fotografií zachovávají přirozenou texturu pokožky i po výrazné retuši. Algoritmus rozliší mezi vráskami, které jsou součástí charakteru osoby, a drobnými nedokonalostmi, které chceme odstranit. Výsledná fotografie tak působí jako přirozený snímek, nikoliv jako přehnaně upravený produkt digitální manipulace. Tohoto efektu bylo dříve možné dosáhnout pouze s obrovskou dávkou zkušeností a mnoha hodinami pečlivé práce.

Zajímavé je, jak různé aplikace a programy přistupují k samotné retuši odlišně. Některé nabízejí plně automatické vyhlazení pleti jedním kliknutím, jiné dávají uživateli možnost jemně doladit intenzitu jednotlivých efektů. Můžete tak nastavit, do jaké míry chcete vyhladit pleť, jak výrazně upravit tón pleti, zda chcete odstranit lesklá místa nebo naopak přidat přirozený zdravý záblesk. Tato flexibilita je nesmírně cenná, protože každý portrét je jiný a každý člověk má jiné představy o tom, jak má výsledná fotografie vypadat.

Velmi populární funkcí je také automatické rozpoznání a úprava specifických oblastí obličeje. AI dokáže samostatně identifikovat oči, rty, obočí, nos i kontury tváře a nabídnout cílené úpravy pro každou z těchto oblastí. Oči lze zvýraznit, zbělat bělmo, dodat jim větší hloubku a výraz. Rty lze jemně zvýraznit, upravit jejich tvar nebo přidat přirozený lesk. Obočí lze symetrizovat nebo doladit jejich tvar bez nutnosti jakéhokoliv manuálního kreslení.

Jedním z největších průlomů v oblasti AI úpravy fotek je schopnost pracovat s osvětlením přímo na obličeji. Starší metody retuše pracovaly výhradně s texturou a barvou, ale moderní AI algoritmy dokáží analyzovat a upravovat i samotné světlo dopadající na tvář. Mohou tak zmírnit nežádoucí stíny pod očima, které vznikly nevhodným osvětlením při focení, nebo naopak přidat jemné světelné akcenty, které dodají tváři trojrozměrný vzhled a přirozenou hloubku.

Velkou výhodou současných nástrojů je také jejich dostupnost. Profesionální výsledky portrétní retuše jsou dnes dostupné každému, kdo má chytrý telefon nebo počítač. Řada aplikací nabízí tyto funkce zdarma nebo za velmi přijatelnou cenu, přičemž výsledky se blíží tomu, co dříve zvládali pouze profesionální retušéři s mnohaletými zkušenostmi. To demokratizovalo celý obor a otevřelo dveře kreativní fotografii širokému publiku.

Samozřejmě s tím přicházejí i určité otázky ohledně autenticity a přirozené krásy. Kdy je retuše ještě v pořádku a kdy už překračuje hranici? Umělá inteligence pro úpravu fotografií je natolik výkonná, že dokáže změnit vzhled člověka do té míry, že výsledná fotografie jen vzdáleně připomíná realitu. Proto je důležité přistupovat k těmto nástrojům s rozvahou a vědomím, že cílem retuše by mělo být přirozené vylepšení, nikoliv vytvoření zcela jiné identity.

Přesto nelze popřít, že AI portrétní retuše přinesla do světa fotografování skutečnou revoluci. Fotografové mohou nyní věnovat více času kreativní stránce své práce a méně hodin trávit rutinními úpravami. Portréty jsou kvalitnější, přirozenější a dosažení profesionálního výsledku je snazší než kdykoliv předtím. A to je bezpochyby pozitivní posun, který bude s dalším vývojem technologií jen pokračovat.

Generativní AI a doplňování chybějících částí fotografie

Moderní fotografická praxe se v posledních letech proměnila způsobem, který by ještě před desetiletím působil jako čistá sci-fi. Jedním z nejzajímavějších fenoménů, který dnes ovlivňuje práci profesionálních fotografů i běžných nadšenců, je schopnost umělé inteligence doplňovat chybějící části fotografie s takovou přirozeností, že výsledek je prakticky k nerozeznání od originálu. Tato technologie, označovaná jako generativní AI pro úpravu fotek, otevřela zcela nové možnosti jak v kreativní, tak v restaurační fotografické práci.

Princip fungování generativní umělé inteligence při doplňování fotografií spočívá v tom, že algoritmus byl natrénován na obrovském množství obrazových dat. Díky tomu dokáže s vysokou přesností předpovědět, co by se na daném místě fotografie mělo nacházet, a to na základě kontextu okolních pixelů, světelných podmínek, perspektivy i celkové kompozice snímku. Nejde tedy o jednoduché kopírování vzorů z jiných částí obrázku, jak tomu bylo u starších nástrojů jako bylo klonování nebo záplata v klasických editorech. Jde o skutečné generování nového obsahu, který přirozeně zapadá do scény.

Jednou z nejznámějších implementací této technologie je funkce Generative Fill v Adobe Photoshopu, která uživatelům umožňuje označit libovolnou část fotografie a nechat AI vyplnit prázdné místo smysluplným obsahem. Podobné funkce nabízí i Google v rámci svých fotografických nástrojů nebo aplikace Luminar Neo od společnosti Skylum. Každý z těchto nástrojů přistupuje k problematice trochu jinak, ale výsledky jsou v mnoha případech ohromující.

Praktické využití je přitom velmi široké. Fotografové krajin mohou snadno rozšířit záběr, pokud původní kompozice nebyla ideální, a přidat do snímku například větší část oblohy nebo pokračování terénu. Portrétní fotografové zase využívají generativní AI k tomu, aby doplnili pozadí v místech, kde se do záběru dostal nechtěný objekt nebo kde byl model příliš blízko okraje kadru. Restaurátoři starých fotografií pak mají v rukou nástroj, který dokáže rekonstruovat poškozené nebo chybějící části historických snímků způsobem, který by manuální retuší trval hodiny nebo dny.

Důležité je ale zmínit, že generativní AI není bezchybná. Zejména při práci s lidskými obličeji, rukama nebo složitými architektonickými detaily se stále občas projevují artefakty nebo nepřirozené prvky, které je třeba dále ručně opravit. Čím komplexnější je scéna a čím větší je chybějící oblast, tím větší je pravděpodobnost, že výsledek nebude zcela přesvědčivý napoprvé. V takových situacích je výhodné kombinovat generativní nástroje s klasickými metodami retuše.

Z hlediska pracovního postupu přináší AI úprava fotek výrazné zrychlení celého procesu postprodukce. Tam, kde dříve zkušený retušér strávil hodiny pečlivým klonováním a malováním, dnes stačí několik sekund a pár kliknutí. To samozřejmě mění ekonomiku fotografické práce a klade nové nároky na to, jak fotografové a grafici definují svou přidanou hodnotu. Technická zručnost v ovládání nástrojů ustupuje do pozadí a do popředí se dostává kreativní vize a schopnost správně formulovat záměr.

Zajímavou kapitolou je také etická dimenze celé problematiky. Generativní doplňování fotografií nastoluje otázky o autenticitě snímků, zejména v kontextu fotožurnalistiky nebo dokumentární fotografie, kde je věrnost zachycené reality klíčová. V komerční fotografii nebo umělecké tvorbě je situace jiná – zde je manipulace s obrazem běžnou a přijímanou součástí procesu. Přesto je důležité, aby uživatelé těchto nástrojů rozuměli tomu, co technologie dělá, a dokázali zodpovědně posoudit, kdy je její použití vhodné a kdy by mohlo být zavádějící.

Budoucnost generativní AI v oblasti úpravy fotografií je nepochybně velmi slibná. Výzkum v této oblasti postupuje rychlým tempem a lze očekávat, že kvalita generovaného obsahu se bude nadále zlepšovat, zatímco artefakty a chyby budou stále vzácnější. Zároveň se tyto nástroje stávají dostupnějšími i pro běžné uživatele bez hlubokých technických znalostí, což demokratizuje přístup k profesionální kvalitě fotografické postprodukce způsobem, který mění celý obor.

Umělá inteligence v úpravě fotografií není jen nástrojem – je to nový jazyk, kterým hovoříme s obrazem. Tam, kde dříve fotograf trávil hodiny v temné komoře nebo před monitorem, dnes algoritmy rozumí světlu, stínu i emoci zachycené v jediném záběru. Ale právě zde leží největší otázka: když stroj upraví fotografii k dokonalosti, zůstává v ní ještě duše autora, nebo se stává pouhou matematikou krásy?

Rostislav Dvořáček

Jak AI rozpoznává a opravuje rozmazané snímky

Rozmazané fotografie patří mezi nejčastější problémy, se kterými se fotografové i běžní uživatelé setkávají. Ať už jde o pohybovou neostrost způsobenou třesem ruky, nebo o špatné zaostření objektivu, výsledek bývá stejně frustrující – snímek, který mohl být perfektní, skončí v koši. Jenže dnes se situace výrazně mění. Umělá inteligence dokáže s rozmazanými fotografiemi pracovat způsobem, který byl ještě před několika lety považován za sci-fi.

Celý proces začíná tím, jak AI vlastně „vidí fotografii. Na rozdíl od člověka, který vnímá obraz jako celek, umělá inteligence analyzuje snímek na úrovni jednotlivých pixelů a jejich vzájemných vztahů. Neuronové sítě, které jsou za tímto procesem zodpovědné, byly trénovány na obrovském množství fotografií – milionech párů ostrých a rozmazaných snímků. Díky tomu se naučily rozpoznávat vzory, které odpovídají různým typům rozmazání. Pohybová neostrost vypadá jinak než rozmazání způsobené defokusací objektivu, a AI tyto rozdíly skutečně dokáže od sebe odlišit.

Když uživatel nahraje rozmazaný snímek do aplikace využívající umělou inteligenci pro úpravu fotografií, systém nejprve provede analýzu charakteru rozmazání. Identifikuje směr pohybu, pokud jde o motion blur, nebo odhadne míru defokusace v případě, že byl snímek špatně zaostřen. Na základě této analýzy pak model vybere odpovídající strategii rekonstrukce. Nejmodernější systémy přitom nepracují s jednoduchými filtry, ale s komplexními algoritmickými strukturami, které jsou schopné doslova domyslet chybějící detaily.

Klíčovou roli zde hrají takzvané konvoluční neuronové sítě, zkráceně CNN, a v poslední době stále více také transformery, které původně vznikly pro zpracování textu, ale ukázalo se, že jsou mimořádně efektivní i při práci s obrazem. Tyto architektury dokáží zachytit jak lokální detaily na úrovni malých oblastí snímku, tak globální kontext celé fotografie. To je zásadní, protože správná rekonstrukce rozmazaného portrétu vyžaduje pochopení toho, jak lidský obličej vypadá, a ne jen mechanické zostření hran.

Jedním z nejzajímavějších přístupů je takzvaná generativní rekonstrukce, při které AI nedělá jen zostření existujících dat, ale aktivně generuje nové pixely na základě svého „pochopení scény. Modely jako jsou generativní adversariální sítě, známé pod zkratkou GAN, pracují tak, že jeden model generuje obraz a druhý ho hodnotí – a tento souboj probíhá tisíckrát, dokud výsledek nevypadá přesvědčivě. Výsledkem je snímek, který může vypadat ostřeji než originál, přičemž detaily, které nebyly zachyceny objektivem, jsou doplněny na základě statistické pravděpodobnosti.

Při ai úpravě fotek zaměřené na rozmazání je důležité zmínit také roli metadat. Moderní fotoaparáty a smartphony ukládají do souboru informace o době expozice, citlivosti ISO, ohniskové vzdálenosti i o tom, zda byl aktivní optický stabilizátor. Pokročilé AI systémy tyto informace využívají jako vodítko pro přesnější analýzu příčiny rozmazání a volbu vhodné metody opravy. Snímek pořízený při expozici jedné sekundy bude mít zcela jiný charakter rozmazání než fotografie zachycená při tisícině sekundy.

Zajímavé je také to, jak AI přistupuje k různým oblastem jednoho snímku. Pozadí fotografie může být záměrně rozmazané – jde o efekt bokeh, který fotografové aktivně vyhledávají. Inteligentní systémy proto musí rozlišovat mezi nežádoucím rozmazáním a záměrnou uměleckou volbou. K tomu využívají segmentaci obrazu, při které je snímek rozdělen na oblasti s různými vlastnostmi, a každá oblast je zpracována individuálně. Obličej v popředí dostane maximální zostření, zatímco rozmazané pozadí zůstane nedotčeno nebo je dokonce vylepšeno tak, aby přechod vypadal přirozeně.

Výsledky, kterých dnešní nástroje pro ai úpravu fotek dosahují, jsou skutečně pozoruhodné. Fotografie, které by dříve skončily v koši, lze dnes zachránit a přeměnit ve snímky hodné tisku. Samozřejmě existují limity – pokud je rozmazání příliš extrémní a ve snímku nezůstalo prakticky žádné použitelné ostré informace, ani ta nejlepší umělá inteligence nedokáže zázraky. Ale v případech, kdy bylo rozmazání způsobeno mírným třesem ruky nebo drobnou chybou zaostření, jsou výsledky moderních AI nástrojů naprosto ohromující a mění způsob, jakým přemýšlíme o záchraně fotografií.

Rizika a etické otázky spojené s AI úpravami

Umělá inteligence pronikla do světa fotografické úpravy s nebývalou rychlostí a přinesla s sebou nejen ohromující možnosti, ale také celou řadu otázek, které si dříve nebo později musí položit každý, kdo s těmito nástroji pracuje. AI úprava fotek dnes dokáže věci, které by ještě před deseti lety patřily do říše science fiction – odstranit osobu ze snímku, změnit výraz tváře, přidat nebo ubrat kilogramy, upravit věk fotografované osoby nebo dokonce vygenerovat zcela nové pozadí, které nikdy neexistovalo. A právě tady začínají problémy.

Jedním z nejzásadnějších rizik je otázka autenticity. Fotografie byla po celá desetiletí považována za důkaz, za záznam reality. Novináři, právníci, historici i běžní lidé se na ni spoléhali jako na objektivní svědectví. S příchodem pokročilé AI úpravy fotografií se tato důvěra začíná nenávratně rozpadat. Dnes již nestačí vidět, aby člověk věřil. Snímek zachycující politika v kompromitující situaci, katastrofu, která se nikdy nestala, nebo celebritu v kontextu, do kterého nikdy nevstoupila – to vše lze vytvořit během několika minut s pomocí nástrojů dostupných každému uživateli internetu.

Problém deepfake obsahu je přitom jen špičkou ledovce. Mnohem záludnější jsou jemné úpravy, které nejsou na první pohled patrné – mírné vyhlazení pleti na politickém portrétu, subtilní změna výrazu tváře obviněného na fotografii z tiskové konference, drobná úprava pozadí, která mění celkový kontext snímku. Tyto zásahy jsou těžko detekovatelné a o to nebezpečnější.

Etické otázky se přitom netýkají jen médií a politiky. V každodenním životě se AI úprava fotek stala nástrojem, který zásadně ovlivňuje vnímání vlastního těla a sebeobrazu, zejména u mladých lidí. Sociální sítě jsou zaplaveny fotografiemi, na nichž jsou obličeje a těla upraveny do podoby, které v reálném světě neexistují. Filtry a AI nástroje dokáží v reálném čase proměnit kohokoliv v dokonalou verzi sebe sama – a tato „dokonalost se stává normou, které se reální lidé snaží přiblížit. Výsledkem jsou narůstající psychické problémy, poruchy příjmu potravy a hluboká nespokojenost se svým skutečným vzhledem.

Samostatnou kapitolou je souhlas fotografovaných osob s AI úpravami jejich podobizny. Pokud někdo pořídí fotografii jiné osoby a následně ji pomocí umělé inteligence výrazně změní – upraví věk, pohlaví, výraz nebo kontext – jedná se o etické pochybení, které v mnoha případech přechází i do roviny právní. Právo na vlastní podobu je v demokratických zemích chráněno zákonem, avšak vymahatelnost těchto práv v digitálním prostoru zůstává problematická.

Fotografové a tvůrci obsahu se ocitají před nelehkou volbou. Kde leží hranice mezi legitimní uměleckou úpravou a manipulací? Retuš existovala dávno před umělou inteligencí – darkroomové techniky, airbrush, Photoshop. Ale to, co dříve vyžadovalo hodiny práce zkušeného odborníka, dnes zvládne každý amatér za minutu. Demokratizace nástrojů s sebou přináší i demokratizaci možnosti manipulovat, klamat a poškozovat.

Zvláštní pozornost si zaslouží využití AI úpravy fotografií v reklamním průmyslu. Produkty vypadají na fotografiích dokonale, modely mají nerealistické proporce a kůže bez jediné pórky. Spotřebitelé pak nakupují na základě vizuálního dojmu, který nemá se skutečností nic společného. Některé země již přistoupily k regulaci – například označování výrazně upravených fotografií v reklamě – ale globální standardy stále chybí a vymahatelnost je minimální.

Nelze přehlédnout ani rizika spojená s ochranou soukromí. Mnohé AI nástroje pro úpravu fotek fungují na cloudovém principu – fotografie jsou nahrávány na vzdálené servery, kde jsou zpracovávány algoritmy. Uživatelé přitom často nevědí, jak jsou jejich snímky ukládány, kdo k nim má přístup a zda nejsou využívány k dalšímu trénování AI modelů. Fotografie jsou přitom velmi citlivá data – obsahují informace o místě, čase, lidech a jejich vztazích.

Výzva pro společnost tedy spočívá nejen v technické detekci manipulovaných snímků, ale především ve výchově k mediální gramotnosti. Schopnost kriticky hodnotit vizuální obsah se stává jednou z klíčových dovedností moderního člověka. Nestačí vědět, že AI úprava fotografií existuje – je třeba rozumět tomu, jak funguje, jaké má limity a jaké etické závazky nesou ti, kdo ji používají. Jen tak lze zachovat alespoň část té důvěry, kterou jsme fotografii jako médiu po celá desetiletí přiznávali.

Vliv na profesionální fotografy a jejich práci

Příchod umělé inteligence do světa fotografické postprodukce změnil způsob, jakým profesionální fotografové přistupují ke své práci, a to způsobem, který ještě před několika lety nikdo nedokázal plně předvídat. AI úprava fotek se stala součástí každodenní rutiny tisíců profesionálů po celém světě, a to bez ohledu na to, zda se jedná o módní fotografy, reportážní tvůrce nebo portrétní specialisty. Tato technologická revoluce přinesla jak nové příležitosti, tak i řadu otázek, které si fotografická komunita teprve postupně začíná klást.

Jedním z nejviditelnějších dopadů je dramatické zkrácení času stráveného v postprodukci. Tam, kde dříve zkušený retušér trávil hodiny pečlivým odstraňováním nedokonalostí pleti nebo pracným výběrem složitých objektů na pozadí, dnes zvládne umělá inteligence tutéž práci za zlomek času. Fotografové, kteří pracují na zakázkách s přísným termínem odevzdání, oceňují tuto efektivitu zejména při zpracování větších sérií snímků. Například svatební fotograf, který musí po náročném víkendu zpracovat stovky až tisíce fotografií, může díky AI nástrojům pro úpravu fotografií výrazně zkrátit dobu dodání finálního produktu klientovi.

Nicméně ne všichni profesionálové vnímají tento vývoj jednoznačně pozitivně. Část fotografů se obává, že přílišné spoléhání na automatizované nástroje může postupně erodovat tradiční dovednosti, které byly po desetiletí základem fotografického řemesla. Znalost správné expozice, porozumění světlu a stínu, schopnost manuálně retušovat – to vše jsou kompetence, které se roky budovaly a které dávaly profesionálním fotografům jejich jedinečnou hodnotu na trhu. Pokud tyto dovednosti začnou přebírat algoritmy, vyvstává legitimní otázka, co vlastně definuje profesionálního fotografa v éře umělé inteligence.

Dalším aspektem, který nelze přehlédnout, je otázka autenticity a umělecké integrity. Když AI úprava fotek dokáže kompletně transformovat průměrný snímek v technicky dokonalý obraz, kde leží hranice mezi fotografií a digitálním uměním? Mnoho renomovaných fotografů otevřeně diskutuje o tom, zda by měli klientům přiznávat, že jejich snímky prošly rozsáhlou AI úpravou. V některých žánrech, jako je dokumentární nebo zpravodajská fotografie, je tato otázka obzvláště citlivá, protože věrohodnost snímku je základním předpokladem jeho hodnoty.

Z ekonomického hlediska přináší AI úprava fotografií zajímavé přeskupení sil na trhu. Menší fotografická studia a freelanceři, kteří si dříve nemohli dovolit zaměstnat specializované retušéry, nyní mají přístup k nástrojům, které jim umožňují konkurovat větším hráčům. Demokratizace postprodukčních nástrojů tak paradoxně zvyšuje konkurenci na trhu, přičemž zároveň tlačí dolů ceny za základní fotografické služby. Klienti, kteří si jsou vědomi možností AI, stále častěji zpochybňují tradiční cenové modely a ptají se, proč by měli platit stejnou částku za práci, která nyní trvá podstatně kratší dobu.

Zajímavé je sledovat, jak se různé generace fotografů s touto změnou vyrovnávají. Mladší fotografové, kteří vyrůstali s digitálními technologiemi, přijímají AI nástroje jako přirozené rozšíření svého pracovního procesu a bez váhání je integrují do svého workflow. Starší generace, která budovala svou kariéru na analogových základech a postupně přecházela na digitál, přistupuje k umělé inteligenci s větší opatrností a kritičností. Tato generační propast se odráží i v přístupu k vzdělávání – zatímco fotografické školy a kurzy stále intenzivněji zařazují AI nástroje do svých osnov, část zkušených mentorů trvá na tom, že základní fotografické dovednosti musí být zvládnuty bez technologických berlí.

Profesionální fotografové, kteří se dokázali s příchodem AI adaptovat nejúspěšněji, jsou ti, kteří pochopili, že umělá inteligence není jejich konkurent, ale nástroj. Využívají automatizaci pro rutinní a časově náročné úkoly, zatímco svůj kreativní um a osobitý pohled na svět soustředí tam, kde žádný algoritmus zatím nedokáže nahradit lidský úsudek – v kompozici, ve výběru rozhodujícího okamžiku, v budování vztahu s fotografovaným subjektem. Právě tato kombinace technologické efektivity a lidské kreativity se ukazuje jako klíč k úspěchu v moderní fotografické branži, která se mění rychleji než kdykoli předtím.

Budoucnost AI nástrojů ve fotografii

Umělá inteligence proměňuje fotografii způsobem, který ještě před deseti lety nikdo nedokázal předvídat. To, co bylo dříve výsadou profesionálních retušérů s léty zkušeností a drahým softwarem, je dnes dostupné prakticky každému, kdo drží v ruce chytrý telefon. AI úprava fotek se stala součástí každodenního života milionů lidí a tento trend bude v nadcházejících letech jen sílit.

Pokud se podíváme na to, jakým směrem se vývoj ubírá, je zřejmé, že hranice mezi fotografií a digitálním uměním se bude stále více stírat. Nástroje pracující na principu umělé inteligence pro úpravu fotografií dnes dokážou odstranit nežádoucí objekty ze snímku, vylepšit osvětlení, zostřit rozmazané detaily nebo zcela změnit pozadí – a to vše během několika vteřin. Budoucnost však přinese ještě radikálnější možnosti, které změní samotnou podstatu toho, co fotografii nazýváme.

Jedním z nejvýznamnějších trendů bude takzvaná generativní rekonstrukce snímků. Moderní algoritmy se učí rozumět obsahu fotografie na sémantické úrovni – nevidí jen pixely, ale chápou, co je na snímku zachyceno. Díky tomu bude možné například doplnit chybějící části fotografie tak přirozeně, že ani zkušené oko nerozezná zásah od originálu. Tato technologie bude mít obrovský dopad nejen na komerční fotografii, ale také na archivaci historických snímků, které jsou poškozené nebo neúplné.

Dalším směrem, který se rychle rozvíjí, je personalizace úprav na základě individuálních preferencí uživatele. Budoucí systémy si budou pamatovat, jak konkrétní fotograf upravuje své snímky, jaký styl preferuje, jaké barvy mu vyhovují, a automaticky aplikovat tyto preference na nové fotografie. Umělá inteligence pro úpravu fotografií se tak stane skutečným osobním asistentem, který zná váš vizuální jazyk lépe než kdokoli jiný.

Nelze opomenout ani oblast videa, kde se hranice s fotografií stále více prolínají. Techniky, které byly vyvinuty pro statické snímky, se postupně přenášejí do pohyblivého obrazu. AI úprava fotek dnes inspiruje vývoj nástrojů, které dokážou v reálném čase upravovat videozáznam – stabilizovat obraz, měnit osvětlení nebo dokonce přepisovat výrazy tváří zachycených osob. To samozřejmě přináší i etické otázky, na které bude muset společnost teprve hledat odpovědi.

Profesionální fotografové se obávají, že umělá inteligence jejich práci ohrozí. Tato obava není zcela neopodstatněná, ale realita bude pravděpodobně složitější. Stejně jako digitální fotografie nezničila film, ale transformovala celé odvětví, i AI nástroje spíše změní podobu fotografické profese, než aby ji eliminovaly. Fotografové, kteří dokážou tyto nástroje smysluplně využít a zapojit je do svého tvůrčího procesu, získají výraznou konkurenční výhodu.

Zajímavým aspektem budoucnosti je také demokratizace fotografické tvorby. Díky pokročilé AI úpravě fotek budou moci lidé bez jakéhokoli technického vzdělání vytvářet snímky na profesionální úrovni. To povede k explozi vizuálního obsahu na internetu, ale také ke zvýšeným nárokům na originalitu a autenticitu. Hodnota skutečného uměleckého vyjádření, které stojí za fotografií, tak paradoxně poroste.

Výzkumné laboratoře největších technologických společností pracují na modelech, které budou schopny upravovat fotografie na základě jednoduchých textových pokynů v přirozeném jazyce. Místo složitého ovládání posuvníků a vrstev v editačním softwaru jednoduše napíšete, co chcete změnit, a systém to provede. Tato revoluce v uživatelském rozhraní zpřístupní pokročilou úpravu fotografií absolutně každému, bez ohledu na věk nebo technické znalosti.

Budoucnost AI nástrojů ve fotografii je tedy plná příslibů, ale také výzev. Otázky autorství, autenticity a etiky budou stále naléhavější. Kdo je autorem fotografie, která byla z velké části vytvořena nebo přepracována umělou inteligencí? Jak rozlišit manipulovaný snímek od originálu v době, kdy jsou úpravy dokonale neviditelné? Tyto otázky budou formovat nejen fotografii, ale celou vizuální kulturu nadcházejících desetiletí. Jedno je jisté – umělá inteligence pro úpravu fotografií není jen dočasný trend, ale fundamentální proměna média, které zachycuje náš svět.